Červen 2011

Necítím to stejně jako ty

30. června 2011 v 7:51 | Gabrielle
Autorka: Terka
Název: Necítím to stejně jako ty
Bola jedna sobotná noc a ja som išiel domov z diskotéky. Išiel som cez námestie. Vonku pršalo a bola celkom zima.
"Ešte že bývam taký kúsok." povedal som si. Išiel som rýchlo a všetko bolo osvetlené pouličnými lampami. V tom sa zableskol blesk, ktorý námestí priamo rozsvietil. Zrazu som sa zastavil. Všimol som si, že na lavičke niekto leží. Išiel som pomalú chôdzu k tej lavičke. Ležala tam nejaká holka. Vyzerala, že spí. Stál som nad ňou a premýšľal som.
"Ako tu môže spať? V takej zime a hluku?" uvažoval som.
"Nemal by som ju zobudiť?" Chcel som s ňou trochu zatriasť, aby sa prebrala, ale sotva som sa jej dotkol, hrozne sa zľakla. Rýchlo si sadla.
"Prepáč, nechcel som ťa vyľakať." Bola to naozaj pekná baba.
"Čo tu robíš?" spýtal som sa. Moc nereagovala.
"Kto si?" spýtala sa.
"Prepáč, ani som sa nepredstavil. Ja som Igor. Ako sa voláš ty?"
"Ja som Lenka."
"Aha a už mi povieš prečo taká pekná Lenka spí ..." pozrel som sa na hodinky a dohovoril vetu.
"... vo 2 v noci vonku na lavičke?" Mala na sebe len úplne premočené tričko a rifle, musela jej byť zima.
"Moji rodičia sa hrozne pohádali a ja už som to nezvládla. Je to tak skoro každý deň."
"To je mi ľúto. Nie je ti zima?" Pokrútila hlavou že nie je a ďalej pozerala do zeme.
"A čo budeš robiť?" bolo mi jej ľúto. Na moju otázku však len pohodila ramenami.
"A nechcela by si ísť ku mne? Je tam určite teplejšie ako tu." Usmial som sa. Teraz nastal ten moment, kedy sa mi prvýkrát pozrela do očí. Mal som pocit, že sa mi zastavilo srdce a asi som sa zamiloval.
"Ja ťa nechcem otravovať."
"Mňa to neotravuje."
"Nie to nejde. Predsa si k sebe nemôžeš zobrať úplne cudzie osobu."
"Môžem všetko, tak poď." povzbudzoval som jej.
"Vážne ťa to neotravuje?"
"Nie, neotravuje."
"Tak dobre." povedala a ja som jej pomohol vstať.
"Nebudú ťa hľadať rodičia?" staral som sa. Zase pohodila ramenami. Bola trošku viac uzavretejšie, ale dúfal som, že sa to spraví.
"Tak sme tu." odomykal som.
"Poď ďalej."
"Máš to tu vážne pekné." povedala po tom, čo sa rozhľadela.
"Fakt?" zachechtl som sa.
"Áno." Prvýkrát som videl jej úsmev.
"Tak počkaj. Dám ti uterák, nech sa môžeš ísť umyť a ja medzitým urobím niečo na večeru." lietal som po byte a nevedel som, čo mám robiť skôr. Nevedel som, čo mám uvariť a tak som nakoniec urobil krupicovú kašu.
"Ehm, Igy?" ozvalo sa z kúpeľne.
"Áno Lenuška?"
"Ja nemám nič na prezlečenie."
"Tak vydrž ja ti niečo donesiem."
"Dobre." Požičal som jej moje tričko a trenky. Spoločne sme povečerali a ešte sme si dali víno. Obaja sme však boli triezvy.
"Lenuška ja sa pôjdem dívať ešte na televíziu, ale ak chceš, môžeš si už ísť ľahnúť."
"Ja sa pôjdem tiež pozerať, či ti to nevadí."
"Jasné, že nie." usmial som sa. Teraz už mi bolo všetko jasné. Zamiloval som sa. Išli sme do obývačky. V telke dávali ako vždy detektívky. Jedli sme u toho nejaké chipsy. Po chvíli sa ma spýtala na niečo nečakaného.
"Így prepáč, ale mohla by som sa o teba oprieť?"
"Na to sa ani nemusíš pýtať." Hlavu si položila na moje rameno a mi bolo fajn. Po 10 minútach som počul jej dych. Došlo mi, že ušla. Vzal som jej do náručia a odniesol do spálne. Položil som ju do postele a prikryl som ju. Ako spala bola roztomilá. Chvíľu som sa na nej len tak pozeral a potom som šiel vypnúť televíziu a ľahol som na sedačku. Neviem čo by povedala tomu, keby som spal s ňou v jednej posteli.

Lenka
Keď som ráno otvorila oči, chvíľu mi trvalo, než mi došlo, kde som.
"Igor!" spomenula som si. Spomenula som si na moje rozhádané rodičia a domov sa mi nechcelo, ale vedela som, že u Igora moc dlho zostať nemôžem. Zachránil ma a toho si vážim, kto vie, čo by so mnou teraz bolo.
"On je vážne krásny." rozplývala som sa nad jeho starou fotkou, ktorú mal v izbe. Bol na nej s nejakým černovlasým chlapcom.
"A kde vlastne je?" napadlo ma.

Igor
Sedel som v kuchyni a popíjal čaj. V tom prišla do kuchyne Lenka.
"Dobré ráno." pozdravil som ju.
"Dobré ráno." usmiala sa. Jej úsmev som miloval, rovnako ako jej.
"Sadni si, dáš si čaj a koláče?" vstával som od stola a dal som postaviť vodu na čaj.
"Tak dobre." Zatiaľ čo som dával na tanier koláče, všimol som si, že ma pozoruje.
"Deje sa niečo?" spýtal som sa opatrne.
"Nie nič. Ja len ... že som ti ani nepoďakovala a ty si toho pre mňa urobil hrozne moc, takže, ďakujem ti."
"Nie je za čo."
"Ale je." Už som sa len usmial a za chvíľu som jej podával koláče i čaj. Obaja sme spokojne raňajkovali.
"Dnes má byť zatmenie mesiaca, nepôjdeme sa večer pozrieť?" navrhol som.
"Ja by som mala ísť domov." povedala smutne.
"Nemusíš. Budem rád, keď ešte zostaneš u mňa."
"Vážne?" spýtala sa a touto otázkou ma zaskočila.
"Va-Vážne." zamrmlal som. Lenka sa usmiala a ja som jej úsmev oplatil. Deň utiekol hrozne rýchlo. Boli sme na prechádzke, navštívili pár obchodov a zahrali sme si karty. Po večeri sme vyrazili na lúku, odkiaľ sme sa chystali mesiac pozorovať. Boli tam 2 hojdačky a tak sme si každý sadli na jednu a pozerali na mesiac. Chvíľu som sa na neho naozaj pozeral, ale potom mi oči zišli na Lenku. Nenápadne som sa na ňu pozeral a po nejakej dobe sa pozrela ona na mňa.
"Le-Lenuška, j-ja ...." začal som koktať.
"... prepáč, ale od prvej chvíle čo som ťa videl, si sa mi páčila. Viem, že to necítiš rovnako ako ja, ale ja ťa milujem." Lenka sa usmiala a pritiahla sa s hojdačkou bližšie ku mne.
"Máš pravdu, necítim to rovnako ako ty ..." povedala so zvláštnou nádejou v hlase. Ja som pozrel do zeme.
"Ja ťa totiž milujem viac." Zdvihol som hlavu a oči mi šťastím museli priamo svietiť. Priblížil som sa k nej ešte viac a konečne som ju pobozkal.

Čo moje oči nevidia...

29. června 2011 v 21:42 | Gabrielle |  Zápisky deň po dni...:)
Zapnem Facebook a kukám...Zoči Voči majú nový klip...samozrejme hned som si ho aj pustila..:D Spravili to na suprovú pesničku Jeden dôvod...ale ako som pozerala klip...nejako ma to neoslovilo...Je to také...moc psycho na mňa...Niekomu sa to môže páčiť...a ja nehovorím že sa mi to vôbec nepáči...ale neoslovilo ma to natoľko...Aký máte vy naň názor??

Foto z natáčania 0.5

28. června 2011 v 14:29 | Gabrielle |  TP→pictures

Druhá tvář - 3.díl

28. června 2011 v 7:08 | Gabrielle |  Druhá tvář
Autorka: Aduš
Název: Druhá tvář
Paťo byl pořád zaražený a nepříjemný. Nechápala jsem ho. Co tím sledoval? Hlavou mi tato otázka pořád zněla ale né a né se najít odpověď. Romana jsem znala pár hodin a už je můj...kluk. Během pár minut se mi otočil život naruby. Vůbec nic nechápu. Romana mám ráda, ale nedá se říct, že ho miluju. No snad to časem přijde. Kluci začali hrát. Bylo to úžasné fakt, že ano. Neuvěřitelné, jak někdo může mít tak skvělý talent pro muziku. Kluci dohráli. Do jejich hudby jsem byla naprosto zasněná. ,,Tak čo láska? Páčilo sa ti to?" zeptal se mě Roman. Moment...On mi řekl láska? Fuuh no pěkně to začíná. Nějak mi to ovšem nevadilo, byl zlatý. ,,Moc vážně povedené to máte" odpověděla jsem mu. ,,Ďakujem" poděkoval a vlepil mi letmou pusu. ,,Roman?" podíval se na něj záhadně Igor. ,,Ano kokos?" ,,to je asi tve dievče že?" řekne s úsměvem. ,,Hej" odpoví pyšně a políbí mě. Přitom jsem si všimla nepříjemného výrazu Paťa. Nechápu ho. Proč toto dělá? Chce Romanovi snad nějak ublížit? Nebo snad mě? V hlavě mi lítalo několik otázek. ,,No teraz sa idem na hotel hodit sprchu a pak možeme nekam do klubu čo?" ukázal na nás Roman. Jen jsme kývli. ,,A čo Kačka?" zeptal se Paťa. ,,Ta ide somnou, že zlatko?" ,,jojo zlati" odpověděla jsem mu. S klukama jsme se rozloučili a šli jsme s Romanem k němu na pokoj. ,,Romi?" zeptala jsem se opatrně. ,,Ano?" odpověděl s úsměvem. Ty jeho krásné, čistě bílé zuby vždy ozáří celou planetu. ,,Proč je Paťa takto nepříjemný?" ,,vieš já neviem. Nekolkokrát sa už stalo, že som si našiel dievče ktoré sa mu páčilo, ale ona chcela mňa. Treba je toto aj tvoj pripad. Ale neboj, on sa spamätá" ,,no to doufám, okej". Mezitím co jsme si povídali jsme došli na hotel. ,,No já idem do tej sprchy" ,,jasně" ,,ideš somnou?" řekne škládlivě. ,,Hehe radši ne" odpovím s úsměvem. ,,Jasně Kačenka to je v pohodke" usměje se na mě a jde do koupelny. Nezdá se mi to? Byla jedna z mnohých otázek co mě napadli. Však toto neni možné. Nedávno mi umřela mamka, taťka odjel pryč, já si jen tak sedla na lavičku a za pár hodin jsem už holka nějakýho černovlasýho kytaristy z ňáký screamový kapely? To mi přišlo padlé na hlavu. Jen tak jsem seděla a koukala do zdi. Z přemýšlení mě vytrhl Roman, který právě vylezl ze sprchy. ,,Čo tu robíš tak tichučko?" zeptal se mě a nezapoměl dodat ten svůj krásný úsměv. ,,Ale nic. Jen jsem trochu přemýšlela" odpověděla jsem mu usměvavě. ,,Nad čím pak?" ,,nad celým dneškem, zda se mi to vše nezdá" ,,nie moja nezdá sa ti to. Já viem že je to skoro sám nechapem ako sa to mohlo stať. Ale..." odmlčel se. Naháněl mi celkem strach. ,,Ale?" pobídla jsem ho ať dořekne větu. ,,Ľubím ťa". Celkem jsem se bála toho co řekne, toto mě celkem překvapilo. ,,I já tebe" odpověděla jsem mu a políbila. Nejhorší na tom je, že jsem mu lhala. Nezamilovala jsem se do něho hned. To prostě nejde. No třeba ta láska časem přijde. Tyto myšlenky mě celkem ničili. ,,To som rád Kačenka moja. No idem do toho klubu?" ,,jasně" ,,len eště zavolám Igorovi v kolko mame dať sraz" ,,jojo, ale já bych se domů ještě skočila převláknout nevadí?" ,,jasne že nie, kolko je hodin?" ,,6" ,,takze v 9 možeme dať sraz nie?" ,,jojo" ,,aky tu máš rada klub?" ,,rock cafe je fajnee" ,,super tak ja mu zavolam" ,,jasně" domluvím se s Romim a ten už volá Igorovi. Dohodli jsme se na 9 v rock cafe. ,,No tak teraz možeme ist k tebe" jen kývnu a jdeme ke mě domů. Najednou...

Druhá tvář - 2.díl

27. června 2011 v 12:58 | Gabrielle |  Druhá tvář
Autorka: Aduš
Název: Druhá tvář

Roman mi byl sympatický. Stejně jsem ho nechápala, vůbec mě neznal a hned se mě ujal. Šli jsme mlčky než Roman prolomil to nepříjemné ticho. ,,No čo vlastne počuvaš za hudbu?" zeptal se s neodolatelným úsměvem. ,,Tak rock, screamo někdy i metal" ,,joj tak to sa ti možno budeme pačit. Hráme rock-screamo" ,,fájn a kam vlastně jdeme?" ,,do študia. Budem tam nahrávať nový singel" ,,wow a klukům vadit nebudu?" ,,ver, že keď ma uvidi s tebou tak bude všetko okej". Jen jsem kývla a šli jsme dál. Byla jsem na ně celkem zvědavá. Romana jsem znala pár minut a hned byl milý a zajímal se o mě. Došli jsme do studia. Začínala jsem být celkem nervozni. Roman odemkl dveře a tam stáli 3 na pohled sympatičtí kluci. ,,Čawte chalani. Toto je Kačenka, Kačenko toto je Igor, Paľo a Paťo" představí nás Roman. ,,Ahoj" slušně pozdravím. Všichni mě též pozdraví a začínáme se bavit. ,,Hele Roman kam ty chodíš na také pekne mačky? O chvilu ju maš v posteli neboj sa" slyším jak se ptá Paťa Romana. Po tomto jsem chtěla utéct, ale ještě jsem si počkala na reakci Romana. ,,Ty k*k*t jeden! Nechcem ju do postele idiote! Je to milé dievče, mám ju rád, veľa sa mi páčí". Toto mě dost potěšilo. Roman přicházel pomalým krokem ke mě. ,,Möžem si pohovorit Kačenka?" ,,jo jasně" ,,ale pojď inam". Jen kývnu a Romi mě vede do malé místnustky. V místnosti je malá kuchyňka a pohovka. ,,Posaď sa" řekne mi. Slušně se posadím a čekám co bude dál. ,,Počula si čo ma povedal Paťo čo?" jen přikývnu. ,,Kačenka já..." odmlčel se. Vyzívavým pohledem jsem se na něj podívala a čekala co řekne dál. ,,Neviem ako ti to povedať. Ale nechcem ťa len do postele ako to povedal paťo. Hej už som sa několkokrat vyspal s dievčatom len tak. Ale s tebou je to ine. Páčíš sa mi a to naozaj. Nedokazal by som ti ubližiť, prosím ver mi". Tyto slova mě dost potěšila, ale zároveň se postarala o dostatečné množství myšlenek. Když spal s jinými proč by to neudělal mě? Co když i těm ostatním toto řikal? Nebo co když to myslí vážně? Zamyslela jsem se tak, že jsem zapoměla na odpověď. ,,Kačenka?" podíval se na mě. ,,Já no nevím co ti říct" ,,len povedz zda ma to veríš" ,,jo věřím, jsi zlatej". Zalhala jsem mu. Doopravdy jsem si tím nebyla na 100% jistá. Pomalu se ke mě začal přibližovat. Přemýšlela jsem zda uhnout či ne. Tak krásně voněl, byl neodolatelný takže jsem mu podlehla. Začali jsme se líbat. Bylo to krásné. No, ale samozřejmě krásné chvíle musí vždy někdo přerušit. Tentokrát ten někdo byl Paťa. Otevřel dveře od místnustky. ,,Ty kokos idem nahravať" řekl Romanovi celkem dost nepříjemným hlasem. ,,Už idem" odpověděl mu. Paťa jen kývl a odedešel. ,,Kačenka prepač musim isŤ nahrávať tak sa na nas möžeš pozerať keď sa ti bude sciet" ,,jasně ráda" ,,budeš len moja?". Vypadlo z jeho úst najednou. Toto jsem nechápala. Znám ho pár hodin, ale je tak úžasný. Jen jsem kývla a políbila ho. Ruku v ruce jsme se zvedli a šli za klukama. Paťo...

Foto z natáčania 0.4

26. června 2011 v 11:25 | Gabrielle |  TP→pictures


Druhá tvář - 1.díl

26. června 2011 v 11:25 | Gabrielle |  Druhá tvář
Autorka: Aduš
Název: Druhá tvář

Je to týden co mi umřela mamka. Vše začalo vlastně takto...

Jednoho slunečního dne jsem šla ze školy. Vidím mamku u obchodu. Říkám si, co tam vlastně dělá? Vždyť má být v práci. Najednou vidím jak vychází nějaký týpek a mamka se s nim líbá. Heh to snad není možný, ona podvádí tátu, říkám si. Běžím za ní se slzama v očích. ,,Proč to děláš? Táta tě miluje jsi svině!" řekla jsem ve vzteku a začala utíkat domů. Mamka se zamnou rozeběhla a najednou slyším PRÁÁÁÁÁÁSK. Otočím se a mamka leží pod autem. Rychle běžím za ní. ,,Mami! Mami, probuď se!". Nic. Nereaguje. ,,Mamiii nesmíš mi umřít, mám tě moc ráda slyšíš?? Toto si budu dlouho vyčítat, mami probuď se!" mezitím k nám doběhl jeji milenec a zavolal záchranku. Jeli jsme hned do nemocnice a zavolali i taťkovi. Mamku hned brali na operační sál. Po třech hodinách operování vyšel doktor na chodbu se sklopenýma očima. ,,Vaše žena nepřežila, je nám líto, upřímnou soustrast" mluví doktor na taťku. V tu dobu se mi zhroutil svět, umřela kvůli mě. Nechápu co se to stalo.Během 5 minut se mi život otočil naruby. Jeli jsme s tátou domů, už týden jsem nebyla ve škole, nezvládám to. Taťka je na mě od té doby zlý. Jednoho dne jsem se šla projít do temného parku. Byl to pátek, v pondělí jsem už musela do školy. Sedla jsem si na lavičku a začala plakat. Slzy tekly a tekly. Najednou kolem mě prošel nějaký chlap. Nevypadal zrovna mile. ,,Co tu dělá taková mladá holka?" zeptal se mě. Jen jsem se na něj podívala se slzama v očích a opět sklopila hlavu. ,,Hehe vezmi si toto, to ti zlepší náladu" říká a podává mi stříkačku. Ne, toto nesmím udělat. Zakroutím hlavou, že ne. ,,Ale no tak, jednou ti to neublíží". Taky pravda, pomyslela jsem si a tak mu kývla a píchnul mi to. Odešel. Zůstala jsem tam sama s nějakou drogou v těle. Najednou kolem mě prošel takový mladý pěkný kluk. Černo-modrá mikina, štíhlá postava, černé vlasy. Prostě krásný. Všiml si mě a přisedl si. ,,Čo tu robi také pekne dievče?". Zněl mile. Jenže co jsem byla já? Holka, které se zhroutil život a má v sobě drogu. Jen jsem se na něj podívala se smutnýma očima a opět sklopila hlavu. ,,Ale no tak, preci tu nebudeš plakať, nie? Teraz ma pekne povedz čo ti je pomožem ti". Nevím proč, ale působil na mě nějak mile. Převyprávěla jsem mu celý příběh s mamkou. Drogy jsem radši vynechala. ,,heh to niemaš ľahke ale nič si nevyčitaj nemožeš za to. Čo tvoj otcko?" ,,taťka mě tu nechal. Odjel do Německa pracovat, tu to na něj všechno padalo. Posílá mi peníze, abych se tu uživila" ,,ach tak. Kolko máš rokov?" ,,23, jak se vlastně jmenuješ?" ,,ty ma nepoznaš? To sa celkom čudujem. No já sa volám Roman Birkuš" ,,fajn já jsem Kačka Pappová" ,,pekne meno Kačenka" ,,heh díky. Proč bych tě vlastně měla znát?" ,,vieš já som gitarista v kapele The Paranoid" ,,aha no to mi nic neříká, promiň" ,,však pohoda všeci nas znať nemusi" ,,no a co děláš vlastně tu v Praze?" ,,ale s chalanmi z kapely sme išli natačať niečo do studia" ,,aha no já tě nebudu rušit" ,,ty mňa nerušiš! Povedal som ti že ti pomožem a to také urobim" ,,heh no díky" ,,niemaš za čo. Teraz musím ísť za chalanmi z kapely ideš somnou? Večer možeme isť někam na disko" ,,no nevím jestli by jsme byla ta nejlepší společnice" ,,ale já to viem tak ideš?". Jen jsem kývla hlavou, zvedli jsme se z lavičky a šli. Roman...

Už aj on..

24. června 2011 v 16:19 | Gabrielle |  Facebook
Už aj Paľo má svoj facebook..:))


Praha

24. června 2011 v 16:17 | Gabrielle |  Facebook
Viem,že foto je už staršia ale teraz robim upload.:))
Popis k fotke: V PRAHE sa dejú veci .. ! :D

Zápis...

24. června 2011 v 16:03 | Gabrielle |  Zápisky deň po dni...:)


Rekonštrukcia blogu je dokončená...Rozhodla som sa spraviť zároveň menší zápis affs...teda znovuzatriedenie affs...:) Alebo skôr takto...všetky affs som si vymazala...a chcem aby ste sa znovu zapísali... Viac TU

Chceš spriateliť?

24. června 2011 v 16:00 | Gabrielle
Chceš spriateliť? Tak sa zapíš, ale..!!!prečítaj si pravidlá!!
!!!Pravidlá!!!
  • Nepísať sprosté komentáre na blog a neurážať blog ani majiteľu...a zároveň ho nezhadzovať na iných blogoch..
  • Reklamy písať iba do reklám!!
  • Nepísať len odkazy typu: ahoj obieham... a tak...ale niečo k článkom...
  • Nekopírovať odo mňa bez zdroja...
  • Mať ma medzi affs...
Ak súhlasíš s pravidlami tak do komentárov napíš:
  1. Prezývku...
  2. Adresu blogu...
  3. Prečo chceš spriateliť?
  4. Akú skupinu si vyberáš? (sú nižšie..)
  5. Poznáš kapely, o ktorých je môj blog?
  6. Máš prečítané pravidlá?
Skupiny:
Family-stránky kamarátov, stránky ktoré majú návštevnosť okolo 100 denne. Affs v tejto skupine musia navštevovať blog 3x do týždňa.
Top-stránky o kapele The Paranoid, Zoči Voči (podmienka návštrevnosť...),...a stránky ktoré majú návštevnosť okolo 70ľudí denne...Blog musia navštevovať 2x do týždňa...
Normal- stránky s návštevnosťou okolo 50 a menej...Chodia na blog aspoň raz do týždňa.

Ja vám potom napíšem či váš berem...


Absťák

22. června 2011 v 9:22 | Gabrielle
Prepadol ma absťák celkom nečakane
nikdy by som neveril, že sa mi to stane
bez príčiny, varovania, proste bez predtuchy
dôvod bol však pritom ľahký priam až jednoduchý

Netvrdne mi pečen
nepichám si do žíl
to pochopí len ten
kto to už sám zažil
táto zvláštna návyková látka
mámi myseľ, mení ľudí skrátka

Zaťažuje srdce a nervovú sústavu
jedného, čo to prehral dostala do ústavu
ťažko určiť príznaky a či je bežná
isté je len jedno že je nebezpečná

Je to proste láska
a jej fluidum okolo
ako mi je teraz tak mi ešte nebolo
chcem aby sme boli spolu no nie je správny čas
a tak možno raz... možno raz...

Viem že sa raz zídeme možno už o pár dní
viem to lebo verím tomu,sme si súdeny
absták potom pominie a ty mu zbohom dáš
slnko už viac nezapadne a svet bude náš

Viem ze sa raz zídeme možno už opár dní
viem to lebo verím tomu,sme si súdený
absták potom pominie a ty mu zbohom dáš
slnko už viac nezapadne a svet bude náš

Odkaz

22. června 2011 v 9:20 | Gabrielle
Môj nahý svet stroskotal na tebe
Neviem nájsť čo som mal,
keď som s tebou zaspával

odkedy vôňa chvíl prežíva len v zajatí
v mojich snoch a pekných dní neviem byť tak šťastný

Keď strácam, nevidím ťa a pátram
jednoducho viem už si preč
Tak vráť sa len ty si za to stála
a dovol mi chcieť teba späť

Pár hlúpych chýb nemožeš prehltnúť
no aj tak dobre vieš kým pre mňa navždy zostaneš
aj keď som na cestách nie si sama kto má strach
snáď si len pamätáš, tebe nikdy neodolám

Keď strácam, nevidím ťa a pátram
jednoducho viem už si preč
Tak vráť sa len ty si za to stála
a dovol mi chcieť teba späť

Vráť sa späť !

2x
Keď strácam, nevidím ťa a padám
jednoducho viem už si preč
Tak vráť sa len ty si za to stála
a dovol mi chcieť teba späť

Skúška ohňom

22. června 2011 v 9:20 | Gabrielle
tichá noc ja nedokážem spať
skúšam svojim cieľom odolať
sú vysoké a nepriestreľné
já musím za nimi utekať
tuším že raz ich poremôžem
v tejto chvíli sklamať nemôžem
už mám čo chcem so cieľavedomý
no stále zančne zraniteľný
skúška ohňom pálí zraňuje no vábí
keby bylo niečo čo by odrazilo
ohnivé plamene jak zrkadlo
nenájdeš v tom obraz skrytý
oheň sme my a kto si ty
náš cieľ je nespaliť si tvár
premocť však ciele musíš sám

Záblesky rán

22. června 2011 v 9:19 | Gabrielle
dňom sa prediera veľa duší
čo sa deje v jednej z nich
nik netuší
ta bolesť ju snáď zahluší
v oknách svietia zvedavé tváre
ona kričí tak počuje ju niekto snáď
záchrannú sieť nik nechce dať
narodila si sa tak plať
záblesky rán od sveta
záblesky rán od rodičov
dievča si nesie ťažký kríž
nezabunuté
nechcela nič iné len
mať skromné právo
na svoj sen
tiež zamietnuté osudom
s nenávisťou slepou slzy
tečú na tvoju tvár
a sebaľútosť sa hrá
vybíja si silu na tvoj žiaľ
rany sa nehoja no
veci má dávno zbalené
veci má dávno zbalené
jak neľútostné
päsť od otca
na cestu smeruje k tvári nevinnej
bez vysvetliviek musí isť
je niekto komu záleží
na obyčajnom práve žiť
a snívať svoje krehké sny
bez trýznenia
prestávam vnímať vlhkosť slz
a citiť silu pästí otvorených rán
nevnímám zmysel svojich snov
a nesplnených prianí
som na svete sam tak sám
tou modlitbou prosím
s nádejou kohokoľvek o pomoc
s mojím večným trápením si neporadím
viem smrťou sa nespasím

Nutné zlo

22. června 2011 v 9:19 | Gabrielle

čierná kronika
ktorej súčasťou som ja
bez výhrad bez hadania
spravil by som to znova
kým ťa chráním
si proste nezraniteľná
ublížia ti iba ti
ktorí ti pravdu povedia
môžeš stokrát vratiť čas týmto sa nič nezmení
urobil by som to zas nutné zlo čo nezrani
pár zvláštnych pohľadou som uniesol
pletieš si klamarov a dobrakov
psychicky asi na nie si najlepšie
čo ti povedať sládká lož je mámenie
asi nevládneš počuť pravdu do oči
infarkt sa dnes nekoná nutne zlo nezaskoči
neverím že týmto spôsobom ti ublížim
neverím že nutné zlo sa poklada za zločin
pár zvláštnych pohľadov
môžeš stokrát vrátiť čas

Odložte masky

22. června 2011 v 9:18 | Gabrielle
nevidím tváre ľudí v maskách
zakrývať pravdu vie každý
odhaľ ju ukaž všetkým kto si
zapamätám si to navždy
sám vieš že tým nič nestratíš
tak nepopri to čo je navěky dané
zachráň sa sám pred zlým svetom
ktorý nútí aj teba nebýť sám sebou
plán ako zastaviť neúprimnosť mám
pozri sa do svojho vnútra a sám
uvedom si že si originál
zachráň sa sám pred zlým svetom
ktorý nútí aj teba nebýť sám sebou
cez vôňu právd odleť až tam
kde odložíš masku čo ti zakrýva tvár
mám svôj názor na svet vôkol nás
boj myšlienok ľudí a právd
stoj nepodľahni davu
sám choď hoď všetko za hlavu

Pocit slobody

22. června 2011 v 9:18 | Gabrielle
existuje pocit slobody
ten pocit vniesol do nás vietor
nevchádza nám do hlavy sám
dáva nám však čas a priestor
tak čo s ňou teraz spravíme
necháme ju vo vzduchu lietať
môžme ju pevne uchopiď
hlavné je sa slobody nebáť
lietam tak vysoko
sloboda mení ten môj svet
strácam sa z dohľadu
ona mi hľadá cestu späť
meni ten môj svet hľadá cestu späť
mení ten môj svet môj svet

Sen v realite

22. června 2011 v 9:17 | Gabrielle
prechádzať sa nahý po meste
dosť príjemné
no bláznovsta sú už raz
vo mne spečatené
kým nie som sám
tak kráčám s nádejou
dosť bláznivou
v nás ukrývám tajemstvo miest
na smrť bláznivé
zažiť sen v realite
už viem viem
rozbitý hotel po koncerte
je obvyklé
stávky o španie v jazere
lenže v zime
kým nie som sám
tak kráčám s nádejou
dosť bláznivou
záleží iba od ľudí
či nebudem sám
na všetky bláznovství
spomienky na adrenalin
vo svojej zbierke mám