Druhá tvář - 1.díl

26. června 2011 v 11:25 | Gabrielle |  Druhá tvář
Autorka: Aduš
Název: Druhá tvář

Je to týden co mi umřela mamka. Vše začalo vlastně takto...

Jednoho slunečního dne jsem šla ze školy. Vidím mamku u obchodu. Říkám si, co tam vlastně dělá? Vždyť má být v práci. Najednou vidím jak vychází nějaký týpek a mamka se s nim líbá. Heh to snad není možný, ona podvádí tátu, říkám si. Běžím za ní se slzama v očích. ,,Proč to děláš? Táta tě miluje jsi svině!" řekla jsem ve vzteku a začala utíkat domů. Mamka se zamnou rozeběhla a najednou slyším PRÁÁÁÁÁÁSK. Otočím se a mamka leží pod autem. Rychle běžím za ní. ,,Mami! Mami, probuď se!". Nic. Nereaguje. ,,Mamiii nesmíš mi umřít, mám tě moc ráda slyšíš?? Toto si budu dlouho vyčítat, mami probuď se!" mezitím k nám doběhl jeji milenec a zavolal záchranku. Jeli jsme hned do nemocnice a zavolali i taťkovi. Mamku hned brali na operační sál. Po třech hodinách operování vyšel doktor na chodbu se sklopenýma očima. ,,Vaše žena nepřežila, je nám líto, upřímnou soustrast" mluví doktor na taťku. V tu dobu se mi zhroutil svět, umřela kvůli mě. Nechápu co se to stalo.Během 5 minut se mi život otočil naruby. Jeli jsme s tátou domů, už týden jsem nebyla ve škole, nezvládám to. Taťka je na mě od té doby zlý. Jednoho dne jsem se šla projít do temného parku. Byl to pátek, v pondělí jsem už musela do školy. Sedla jsem si na lavičku a začala plakat. Slzy tekly a tekly. Najednou kolem mě prošel nějaký chlap. Nevypadal zrovna mile. ,,Co tu dělá taková mladá holka?" zeptal se mě. Jen jsem se na něj podívala se slzama v očích a opět sklopila hlavu. ,,Hehe vezmi si toto, to ti zlepší náladu" říká a podává mi stříkačku. Ne, toto nesmím udělat. Zakroutím hlavou, že ne. ,,Ale no tak, jednou ti to neublíží". Taky pravda, pomyslela jsem si a tak mu kývla a píchnul mi to. Odešel. Zůstala jsem tam sama s nějakou drogou v těle. Najednou kolem mě prošel takový mladý pěkný kluk. Černo-modrá mikina, štíhlá postava, černé vlasy. Prostě krásný. Všiml si mě a přisedl si. ,,Čo tu robi také pekne dievče?". Zněl mile. Jenže co jsem byla já? Holka, které se zhroutil život a má v sobě drogu. Jen jsem se na něj podívala se smutnýma očima a opět sklopila hlavu. ,,Ale no tak, preci tu nebudeš plakať, nie? Teraz ma pekne povedz čo ti je pomožem ti". Nevím proč, ale působil na mě nějak mile. Převyprávěla jsem mu celý příběh s mamkou. Drogy jsem radši vynechala. ,,heh to niemaš ľahke ale nič si nevyčitaj nemožeš za to. Čo tvoj otcko?" ,,taťka mě tu nechal. Odjel do Německa pracovat, tu to na něj všechno padalo. Posílá mi peníze, abych se tu uživila" ,,ach tak. Kolko máš rokov?" ,,23, jak se vlastně jmenuješ?" ,,ty ma nepoznaš? To sa celkom čudujem. No já sa volám Roman Birkuš" ,,fajn já jsem Kačka Pappová" ,,pekne meno Kačenka" ,,heh díky. Proč bych tě vlastně měla znát?" ,,vieš já som gitarista v kapele The Paranoid" ,,aha no to mi nic neříká, promiň" ,,však pohoda všeci nas znať nemusi" ,,no a co děláš vlastně tu v Praze?" ,,ale s chalanmi z kapely sme išli natačať niečo do studia" ,,aha no já tě nebudu rušit" ,,ty mňa nerušiš! Povedal som ti že ti pomožem a to také urobim" ,,heh no díky" ,,niemaš za čo. Teraz musím ísť za chalanmi z kapely ideš somnou? Večer možeme isť někam na disko" ,,no nevím jestli by jsme byla ta nejlepší společnice" ,,ale já to viem tak ideš?". Jen jsem kývla hlavou, zvedli jsme se z lavičky a šli. Roman...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama